Úcta k Vševědoucímu „Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země“ (Abakuk 2:20).
Doporučená četba:
Testimonies for the Church, vol. 5, pp. 491–500.
„Úcta k domu Božímu téměř vymizela. . . . Máme hojný důvod udržovat si horlivého a oddaného ducha v uctívání Boha. Máme právě tak důvod být ve svém uctívání ohleduplnější a uctivější, než byli Židé.“ — Testimonies for the Church, vol. 5, p. 495.
1. VELKÁ OTÁZKA Ne 1. 3.
a. Co vyjádřil prorok Abakuk ve své úvodní modlitbě k Bohu? Abakuk 1:1–4.„Z lidského hlediska se zdálo, že Boží záměr pro vyvolený národ je téměř nemožné uskutečnit. Odpadlictví v minulých staletích nabíralo s přibývajícími léty na síle; deset pokolení bylo rozptýleno mezi pohany; zůstala jen pokolení Judovo a Beniaminovo, a i ta se nyní zdála být na pokraji mravního a národního krachu. Proroci začali předpovídat úplné zničení svého krásného města, kde stál chrám postavený Šalomounem a kam se soustředily všechny jejich pozemské naděje na národní velikost. Bylo by možné, že se Bůh chystá odvrátit od svého zjevného záměru přinést vysvobození těm, kdo v Něj vloží svou důvěru? Tváří v tvář dlouhotrvajícímu pronásledování spravedlivých a zdánlivému blahobytu bezbožných, mohli by ti, kdož zůstali věrni Bohu, doufat v lepší časy? Tyto úzkostlivé otázky byly vysloveny prorokem Abakukem.“ — Prophets and Kings, pp. 384, 385.b. Jak Hospodin odpověděl? Abakuk 1:6–11.
2. TRPĚLIVOST PŘI OTÁLENÍ Po 2. 3.
a. Proč byl Abakuk ochoten přijmout Boží plán? Abakuk 1:12, 13.„Bůh odpověděl na volání Svých věrných dětí. Skrze Svého vyvoleného mluvčího zjevil své odhodlání přivést trest na národ, který se od něho byl odvrátil, aby sloužil bohům pohanů. Ještě za života některých, kdož se již tehdy dotazovali na budoucnost, zázračně utvářel záležitosti vládnoucích národů země a přivedl Babylonské k vzestupu. Tito Kaldejští, ‚strašliví a hrozní,‘ se měli náhle vrhnout na Judskou zemi jako Bohem ustanovený bič.“ — Prophets and Kings, p. 385.b. Jaká lekce dána prorokovi byla velmi dobře použitelná ve zkušenosti raných Adventních průkopníků? Abakuk 2:1–4.„Když uplynul čas, ve kterém byl příchod Páně poprvé očekáván – na jaře roku 1844 – ti, kteří ve víře očekávali Jeho příchod, byli po nějakou dobu ponořeni do pochybností a nejistoty. I když je svět považoval za zcela poražené a prověřené, že žijí v bludu, jejich zdrojem útěchy bylo stále slovo Boží. Mnozí pokračovali ve zkoumání Písma, znovu zkoumali důkazy své víry a pečlivě studovali proroctví, aby získali další světlo. . . .„Proroctví, která považovali za vztahující se na čas druhého adventu, byla protkána poučením speciálně přizpůsobeným jejich stavu nejistoty a napětí, a povzbuzujícím je k trpělivému čekání ve víře, že to, co bylo nyní jejich chápání nejasné, bude v pravý čas objasněno. Mezi těmito proroctvími bylo i proroctví Abakukovo 2:1–4. . . .„Již v roce 1842 pokyn daný v tomto proroctví: ‚Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář,‘ přiměl Charlese Fitche, aby připravil prorockou tabulku, která by ilustrovala vidění Daniela a Zjevení. Zveřejnění této tabulky se považovalo za splnění příkazu, který dal Abakuk. Nikdo si však tehdy nevšiml, že v témže proroctví je předloženo jisté zpoždění v uskutečnění vidění – doba prodlení.“ — The Great Controversy, pp. 391, 392.
3. ŽIVOT V BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI Út 3. 3.
a. Jak Abakuk 2:4 posiluje věřící v každé generaci? Římanům 1:16, 17.„Víra, která posílila Abakuka a všechny svaté a spravedlivé v oněch dnech hluboké zkoušky, byla tatáž víra, která dnes podpírá Boží lid. V nejtemnějších hodinách, za okolností nanejvýš odpuzujících, může Křesťanský věřící udržovat svou duší postavenou u zdroje všeho světla a moci. Den co den, skrze víru v Boha, může být jeho naděje a odvaha obnovována. ‚Spravedlivý z víry své živ bude.‘ Ve službě Boží nemusí být žádná malomyslnost, žádné kolísání, žádný strach. . . .„Musíme ochraňovat a pěstovat víru, o níž svědčili proroci a apoštolové – víru, která se opírá o zaslíbení Boží a čeká na vysvobození v Jeho určeném čase a způsobu.“ — Prophets and Kings, pp. 386, 387.b. Co musíme mít vždy na paměti, když jsme v pokušení pochybovat nebo upadat do domýšlivosti? Pláč 3:25, 26; Abakuk 2:20.„Doba čekání se může zdát dlouhá, duše může být sužována skličujícími okolnostmi, mnozí, do nichž byla vložena důvěra, mohou cestou klesnout; ale spolu s prorokem, který se snažil povzbudit Judu v době bezpříkladného odpadlictví, s důvěrou prohlasme: ‚Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země.‘“ — Prophets and Kings, pp. 387, 388.„Pravá úcta k Bohu je inspirována cítěním Jeho nekonečné velikosti a uvědoměním si Jeho přítomnosti.“ — Education, p. 242.„‚Svaté a hrozné jest jméno jeho.‘ (Žalm 111:9.) Andělé, když ho říkají, zahalují si své tváře. S jakou úctou bychom ho měli brát na své rty my, kteří jsme padlí a hříšní!„Měli bychom ctít Boží Slovo. K tištěnému svazku bychom měli projevovat úctu, nikdy ho nepoužívat k běžným účelům ani s ním zacházet nedbale.“ — Child Guidance, p. 538.„Rodiče, dávejte pozor, jaký příklad a jaké myšlenky dáváte svým dětem. Jejich mysli jsou tvárné a snadno si vytvářejí dojmy. Pokud jde o službu svatyně, má-li řečník nějakou vadu, bojte se o ní zmínit. Mluvte jen o dobrém díle, které koná, o dobrých myšlenkách, které předkládá a kterým byste měli věnovat pozornost jako přicházejícím skrze Božího činitele. Lze snadno pochopit, proč jsou děti tak málo ovlivněny službou Slova a proč mají tak málo úcty k Božímu domu. Jejich výchova byla v tomto ohledu nedostatečná.“ — Child Guidance, p. 545.
4. JAK ZKOUŠKY HOUSTNOU . . . St 4. 3.
a. Jakou vroucí modlitbu Abakukovu bychom měli dnes opakovat? Abakuk 3:2.„Dnes je zapotřebí takového oživení pravého náboženství srdce, jaké zažil starověký Izrael. Pokání je prvním krokem, který musí učinit všichni, kdož se chtějí navrátit k Bohu. Nikdo nemůže dělat tuto práci za druhého. Musíme individuálně pokořit své duše před Bohem a odložit své modly. Až uděláme vše, co můžeme udělat, Pán nám projeví Své spasení.“ — Patriarchs and Prophets, p. 590.b. I tváří v tvář vážným těžkostem a potížím, co by mělo důsledně charakterizovat naši víru – a proč? Abakuk 3:17–19; Filipenským 2:14, 15.„Nechť zle postižený, těžce zkoušený člověk říká: ‚By mne i zabil, což bych v Něho nedoufal?‘“ — Counsels to Parents, Teachers, and Students, p. 317.„Kristova prosebná krev zaštítila hříšníka před přijetím plné míry jeho viny; ale na posledním soudu je vylit hněv nesmíšený s milosrdenstvím. . . .„Boží lid nebude osvobozen od utrpení; ale když jsou pronásledováni a sklíčeni, když snášejí strádání a trpí nedostatkem potravy, nebudou ponecháni k zahynutí. Bůh, který se staral o Eliáše, nepomine ani jedno ze Svých obětavých dětí. Ten, který sčítá vlasy na jejich hlavě, se o ně postará a v době hladu budou nasyceni. Zatímco bezbožní umírají hladem a morem, andělé budou chránit spravedlivé a uspokojovat jejich potřeby.“ — The Great Controversy, p. 629.c. Který jiný prorok byl vzbuzen ve stejném období, aby přinesl poselství, která se také vztahují k naší době? Sofoniáš 1:1.„Abakuk nebyl jediný, skrze koho bylo dáno poselství jasné naděje a budoucího triumfu, stejně jako přítomného soudu. Za vlády Joziáše se k Sofoniášovi stalo slovo Hospodinovo, které jasně upřesňovalo následky pokračujícího odpadlictví a obracelo pozornost pravé církve ke slavné vyhlídce v dáli. Jeho proroctví o blížícím se soudu nad Judou se vztahují se stejnou silou na soudy, které mají dopadnout na nekajícný svět v čase druhého příchodu Krista.“ — Prophets and Kings, p. 389.
5. TRAGICKÁ, LSTIVÁ PAST Čt 5. 3.
a. Jaké střízlivé poselství odhaluje skutečnost Božího hněvu proti falešnému uctívání a proti těm, kdož ho prosazují? Sofoniáš 1:2–6.b. I když se člověk může příležitostně domnívat, že následuje Boha, jaké postoje zjevují vážnou vzpouru skrytou v srdci? Sofoniáš 1:12, 13; Matouš 24:48–51.„Lid, kterému Bůh svěřil svaté, vážné, testovací pravdy pro tuto dobu, spí na svém postu. Svými činy říkají: Mám pravdu; ‚bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji,‘ zatímco Pravý Svědek prohlašuje: ‚Nevíš, že jsi bídný, a mizerný, i chudý, i slepý, i nahý.‘„S jakou věrností vykreslují nynější stav církve tato slova: ‚Nevíš, že jsi bídný, a mizerný, i chudý, i slepý, i nahý.‘ Varovná poselství, diktovaná Duchem Svatým, jsou nesena Božími služebníky, povahové nedostatky jsou předkládány bloudícím; ale oni říkají: ‚To není můj případ. Nepřijímám poselství, které přinášíte. Dělám to nejlepší, co můžu. Věřím pravdě.‘„Ten zlý služebník, který si v srdci říkal: ‚Prodlívá Pán můj přijíti,‘ vyznával, že očekává Krista. Byl ‚služebníkem,‘ navenek oddaným službě Bohu, zatímco v srdci se byl poddal Satanu. Nepopírá otevřeně pravdu jako posměvač, ale zjevuje ve svém životě cítění srdce – že příchod Páně je opožděn. Domýšlivost ho činí nedbajícím na věčné zájmy. Přijímá zásady světa a přizpůsobuje se jeho zvykům a praktikám. Převládá sobectví, světská pýcha a ctižádost. Obávaje se, že by jeho bratři mohli stát výše než on, začíná znevažovat jejich úsilí a zpochybňovat jejich pohnutky. Tak bije své spoluslužebníky.“ — Testimonies for the Church, vol. 5, pp. 101, 102.
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ Pá 6. 3.
1. Pokud jsou pro mne Boží cesty hádankou, co se musím naučit z Abakukových modliteb?2. Koho znám, kdo by ocenil časovou osu proroctví?3. Jaké stránky mého chování v domě Božím by se měly zlepšit?4. Proč je pro mě životně důležité odolat pokušení reptat a stěžovat si?5. Když jsem kárán(a), proč je pro mě životně důležité investovat do hlubokého zpytování srdce?