Cenit si Božího milosrdenství „Z tebeť jest zhouba tvá, ó Izraeli, ješto ve mně všecka pomoc tvá“ (Ozeáš 13:9).
Doporučená četba:
Testimonies for the Church, vol. 4, pp. 186–213.
„Každý paprsek světla, který je odmítán, každé varování, kterým je pohrdáno nebo které je ignorováno, každá vášeň, která je uspokojena, každé přestoupení zákona Božího, je zasetým semenem, které přináší svou jistou úrodu.“ — The Great Controversy, p. 36.
1. DNY NAVŠTÍVENÍ Ne 18. 1.
a. Jaké varování se ozývá až do konce zkušební doby? Ozeáš 9:7.„Bratr A nemá srdce zasvěcené Bohu. Má schopnosti a nadání, za něž musí skládat účty velkému Dárci všeho. Jeho srdce je neposvěceno a jeho život není hoden jeho povolání; přitom je úzce spojen s posvátným dílem Božím po více než dvacet let. Jaké měl světlo, jaké výsady! Měl ty nejvzácnější příležitosti k vyvíjení podstatné Křesťanské povahy. Na něj se vztahují slova Kristova, když plakal nad Jeruzalémem: ‚Ó kdybys poznal i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly, ale skrytoť jest to nyní před očima tvýma.‘ Bratře A, trest Boží visí nad tebou, ‚proto že jsi nepoznal času navštívení svého.‘„Bratr B je stejného smýšlení, ale ne tak veskrze sobeckého. Oba jsou milovníci rozkoše více než Boha. Jejich jednání je zcela neslučitelné s Křesťanským životem. Chybí jim stálost, střízlivost a oddanost Bohu. U bratra B je působení milosti zcela příliš povrchní. Touží být Křesťanem, ale nesnaží se zvítězit nad sebou samým a jednat podle svého přesvědčení o tom, co je správné a co špatné. Skutky, nikoli prázdná slova a prázdné úmysly, jsou pro Boha přijatelné.„Bratře A, slyšel jsi slovo Boží v napomínáních, v radách, ve varováních, stejně jako v prosbách lásky. Slyšení však nestačí. ‚Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.‘ Je snadné nechat se unášet proudem a volat Hosanna se zástupem; ale v klidu každodenního života, kdy není žádné zvláštní vzrušení ani povznesení, tehdy přichází zkouška pravého Křesťanství.“ — Testimonies for the Church, vol. 4, pp. 187, 188.
2. LSTIVÁ OSIDLA Po 19. 1.
a. Jak nepřítel často vede věřící do záhuby? Ozeáš 9:8, 9, 17.„[Satan] se zmocňuje mužů a žen, kteří jsou sobečtí a neposvěcení, a činí je strážemi, aby sledovali věrné služebníky Boží, aby zpochybňovali jejich slova, jejich skutky a jejich pohnutky, a aby hledali chyby a reptali proti jejich napomínáním a varováním. Skrze ně vytváří podezírání a žárlivost, a snaží se oslabit odvahu věřících, zalíbit se neposvěceným a mařit práci Božích služebníků.„Satan má velikou moc nad myslí rodičů skrze jejich neukázněné děti. Hřích rodičovské nedbalosti je patrný u mnoha rodičů, kteří ostříhají Sobotu. Duch pomluvy a klevetění je jedním ze Satanových zvláštních činitelů k rozsévání neshody a sváru, aby rozdělil přátele, a aby podkopal víru mnohých v pravdivost našich postojů. Bratři a sestry jsou příliš ochotní mluvit o chybách a omylech, o nichž si myslí, že je mají druzí, a zvláště ti, kteří neochvějně nesli poselství pokárání a varování, která jim dal Bůh.„Děti těchto reptalů naslouchají s otevřenýma ušima a přijímají jed nespokojenosti. Rodiče takto slepě uzavírají cesty, kterými by se mohlo dosáhnout srdcí dětí. Kolik rodin okoření své každodenní jídlo podezíráním a pochybnostmi. Rozpitvávají povahy svých přátel a podávají je jako lahodný zákusek.“ — Testimonies for the Church, vol. 4, pp. 194, 195.b. Co bylo hlavní příčinou duchovního selhání Izraele? Ozeáš 10:1; Deuteronomium 8:11–14.„Izraelský lid ztratil ze zřetele své velké výsady jako Boží představitelé. Zapomněli na Boha a nesplnili své svaté poslání. Požehnání, která obdrželi, nepřinesla světu žádné požehnání. Všechny své přednosti si přivlastnili pro své vlastní oslavení. Uzavírají se před světem, aby unikli pokušení. Omezení, která Bůh uvalil na jejich spojení s modláři, jako prostředky k tomu, aby jim zabránil přizpůsobovat se praktikám pohanů, použili k vybudování zdi oddělující je od všech ostatních národů. Oloupili Boha o službu, kterou od nich vyžadoval, a oloupili své bližní o náboženské vedení a svatý příklad.„Kněží a přední mužové uvízli ve vyjetých kolejích ceremonialismu. Spokojili se se zákonným náboženstvím a bylo pro ně nemožné předávat druhým živé pravdy nebeské.“ — The Acts of the Apostles, pp. 14, 15.
3. ZMĚKČENÍ PŮDY Út 20. 1.
a. S jakou výzvou se Bůh obrací ke Svému lidu, který se stal duchovně necitlivým? Ozeáš 10:12; Jakub 4:8.„Naše sbory mají spolupracovat v díle duchovního obdělávání půdy s nadějí, že brzy budou sklízet. Mají se setkat s mnohými zvrácenostmi, s mnohým mařením svatých plánů a posvěceného úsilí kvůli zlým srdcím nevěřících. Ale práce se musí vykonat. Půda je nepoddajná, ale půda ponechaná ladem se musí rozorat, musejí se zasévat semena spravedlnosti. Nezastavujte se, Bohem milovaní učitelé, jako byste pochybovali, zda pokračovat v práci, které bude růst tak, jak bude vykonávána. Neselhávejte ani se nenechte odradit. ‚Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.‘ . . . Pamatujte, že nemůžete doufat sami v sebe.“ — Testimonies for the Church, vol. 6, p. 420.b. Jak Bůh zjevuje svou něžnou lásku ke Svému lidu, podávaje nám Svou ruku i v naší vzpurnosti? Ozeáš 11:1–4.„Ač nyní Ježíš vystoupil do přítomnosti Boží a sdílí trůn vesmíru, neztratil nic ze Své soucitné přirozenosti. Totéž něžné, soucitící srdce je dnes otevřeno všem bídám lidstva. Ruka, která byla probodnuta, je dnes vztažena, aby hojněji žehnala svému lidu, který je ve světě. ‚A nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.‘ Duše, která se odevzdala Kristu, je v Jeho očích cennější než celý svět. Spasitel by byl prošel agónií na Golgotě, i kdyby měl být spasen jediný člověk v Jeho království. Nikdy neopustí toho, za koho zemřel. Pokud se Jeho následovníci nerozhodnou Jej opustit, On je bude pevně držet.„Přes všechny naše zkoušky máme nikdy neselhávajícího Pomocníka. Nenechává nás samotné, abychom zápasili s pokušením, bojovali se zlem, a nakonec byli rozdrceni břemeny a zármutkem. I když je nyní skryt zrakům smrtelníka, ucho víry může slyšet Jeho hlas, který říká: Neboj se; Já jsem s tebou. . . . Snášel jsem tvá trápení, zakusil jsem tvé zápasy, setkal jsem se s tvými pokušeními. Znám tvé slzy; také jsem plakal. Znám zármutek, který je příliš hluboký na to, aby byl vdechnut do lidského ucha. Nemysli si, že jsi opuštěn a zanechán. I když se tvá bolest nedotkne žádné citlivé struny v žádném srdci na zemi, vzhlédni ke Mně a žij.“ — The Desire of Ages, pp. 480–483.
4. TROCHU VÍCE ČASU . . . St 21. 1.
a. Co znázorňuje hloubku Božího milosrdenství? Ozeáš 11:7–9; Lukáš 13:6–9.„Musí se [Bůh] vzdát lidu, pro který učinil takové opatření, a to Svého jednorozeného Syna, přesného obrazu Jeho samotného? Bůh dopouští, aby byl Jeho Syn vydán za naše provinění. On sám přijímá vůči Nositeli hříchu povahu soudce, zbavuje se milých vlastností otcovských.„V tom se Jeho láska doporučuje tím nejúžasnějším způsobem vzpurnému rodu. Jaká to podívaná pro anděly ke spatření!“ — Testimonies to Ministers, p. 246.b. Proč Bůh používá proroky – a jak jsou zásadní pro duchovní obnovu? Ozeáš 12:10, 13; Amos 3:7.„Jasné výroky proroků a samotného Mistra bychom měli přijímat jako hlas Boží ke každé duši.“ — Prophets and Kings, p. 327.c. Co i na tragickém konci Izraele ukazuje, že Bůh je spravedlivý? Ozeáš 13:4–9; 14:1.„[Tato] utrpení se často představují jako trest, který byl na ně uvalen přímým Božím nařízením. Právě takto se ten velký podvodník snaží zakrýt své vlastní dílo. Tvrdošíjným odmítáním Božské lásky a milosrdenství Židé byli způsobili, že jim byla odňata Boží ochrana, a Satanovi bylo dovoleno, aby jim vládl podle své vůle. Strašlivé krutosti spáchané při zničení Jeruzaléma jsou ukázkou Satanovy pomstychtivé moci nad těmi, kdož se poddávají jeho nadvládě.„Nemůžeme vědět, kolik toho dlužíme Kristu za pokoj a ochranu, které se těšíme. Je to Boží zadržující moc, která brání lidstvu, aby se plně nedostalo pod nadvládu Satana. Neposlušní a nevděční mají velký důvod k vděčnosti za Boží milosrdenství a trpělivost, když drží na uzdě krutou, zhoubnou moc toho zlostníka. Avšak když lidé překročí meze Božské shovívavosti, je tato zábrana odstraněna. Bůh nestojí vůči hříšníkovi jako vykonavatel rozsudku nad přestoupením; ale ty, kdož odmítají Jeho milosrdenství, ponechává jim samotným, aby sklízeli to, co zaseli.“ — The Great Controversy, pp. 35, 36.
5. USCHLÝ – NEBO VZKVÉTAJÍCÍ? Čt 22. 1.
a. Jak Ježíš znázornil osud Svého lidu jako národa? Matouš 21:19, 20.„Ježíš přišel k fíkovníku hladový, aby nalezl pokrm. Přišel tedy do Izraele, jsa hladový, aby u nich nalezl ovoce spravedlnosti. Zahrnul je Svými dary, aby mohli nést ovoce k požehnání světa. Byla jim poskytnuta každá příležitost a výsada, a na oplátku hledal jejich účast a spolupráci v Jeho díle milosti. Toužil v nich vidět sebeobětavost a soucit, horlivost pro Boha a hlubokou touhu duše po spáse svých bližních. Kdyby byli ostříhali zákona Božího, byli by dělali stejné nesobecké dílo, které dělal Kristus. Avšak láska k Bohu a k člověku byla zatemněna pýchou a soběstačností. Přivodili si zkázu tím, že odmítli sloužit druhým. Poklady pravdy, které jim Bůh svěřil, nepředávali světu. Na uschlém stromě si mohli přečíst svůj hřích i svůj trest. Fíkovník, uschlý pod Spasitelovým zlořečením, stojící dále suchý a zatracený, vysušený do kořenů, ukázal, jaký bude Židovský lid, až mu bude Boží milost odňata. Odmítajíce udílet požehnání, již ho nikdy nedostanou.“ — The Desire of Ages, p. 583.b. Jak kniha Ozeáše končí zdůrazněním Boží naděje, uzdravení a povolání k moudrosti? Ozeáš 14:4, 5, 8, 9.„Rostlina roste přijímáním toho, co Bůh poskytuje k udržování jejího života. Duchovního růstu se tedy dosahuje prostřednictvím spolupráce s Božskými činiteli. Jako rostlina zapouští kořeny v půdě, tak máme zakořenit v Kristu. Jako rostlina přijímá sluneční svit, rosu a déšť, tak máme přijímat Ducha Svatého. Jestliže naše srdce zůstávají v Kristu, přijde k nám ‚jako déšť jarní a podzimní na zemi.‘ Jako Slunce Spravedlnosti vzejde nad námi ‚a zdraví bude na paprslcích Jeho.‘ ‚Zkvetneme jako lilium.‘ ‚Oživneme jako obilé, a pučiti se budeme jako kmen vinný.‘ Ozeáš 6:3; Malachiáš 4:2; Ozeáš 14:5, 7.“ — Education, p. 106.
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ Pá 23. 1.
1. Co od nás Bůh vyžaduje v den Svého navštívení?2. Proč se Bůh nespokojil s pouze vnějším náboženstvím Izraele?3. Co pro nás dělá rozorání ladem ležící půdy srdce?4. Na co bych se měl(a) zaměřit v těchto zbývajících okamžicích zkušební doby?5. Jak si mohu být jist(a), že budu Bohem požehnán(a), a ne odříznut(a)?