1. NESOBECKY SPRAVEDLIVÝ Neděle 1. prosince

a. Uveďte poslední dvě vlastnosti zmiňované v seznamu moudrosti zrozené v Nebi. Jakub 3:17 (poslední část). „Apoštol Judas říká: ‚Nad některými zajisté lítost mějte, rozeznání v tom majíce.‘ Toto rozeznání se nemá uplatňovat v duchu zvýhodňování. Žádné schválení by se nemělo dávat duchu, který naznačuje: ‚Budeš-li upřednostňovat mne, budu upřednostňovat tebe.‘ Toto je neposvěcená, světská politika, která se Bohu nelíbí. Je to věnování přízně a obdivu kvůli zisku. Je to projev náklonnosti k určitým jedincům, očekávající zajištění výhod skrze ně. Je to usilování o jejich dobrou vůli skrze shovívavost, abychom mohli být drženi ve větší vážnosti než ostatní, kteří jsou stejně tak hodni jako my sami.“ — Testimonies for the Church, vol. 4, pp. 221, 222.„Bůh není potěšen liknavou prací vykonávanou v církvích. Očekává, že Jeho správcové budou praví a věrní v udělování pokárání a nápravy. Mají vypuzovat zlo podle pravidla, které Bůh dal ve Svém Slově, ne podle jejich vlastních představ a pohnutek. Nesmí se používat žádné tvrdé prostředky, nesmí se dělat žádná nespravedlivá, ukvapená, impulzivní práce. Úsilí o očištění církve od mravní nečistoty musí být učiněno Božím způsobem. Nesmí tu být žádná zaujatost, žádné pokrytectví. Nesmí existovat žádní oblíbenci, jejichž hříchy jsou považovány za méně hříšné než hříchy jiných. Ó, jak moc my všichni potřebujeme křest Duchem Svatým. Pak budeme vždy pracovat s myslí Kristovou, s laskavostí, slitováním a soucitem, projevujíce lásku k hříšníkovi a zároveň nenávidíce hřích úhlavní nenávistí.“ — The Ellen G. White 1888 Materials, p. 144.

---

2. SPRÁVNĚ PŘEDSTAVUJÍCÍ KRISTA Pondělí 2. prosince

a. Jak jedině může být Kristus správně představen v naší řeči? Jakub 3:18. „Je možné našimi rty vyznávat Krista, ale v našich skutcích Jej zapírat. Ovoce Ducha, které se projevuje v životě, je vyznáním Jeho. Pokud jsme všechno opustili pro Krista, budou naše životy pokorné, naše obcování nebeské, naše chování bezúhonné. Mocný, očišťující vliv pravdy v duši a povaha Kristova, jež je příkladem v životě, jsou vyznáním Jeho. Jsou-li slova věčného života zaseta v našich srdcích, je ovocem spravedlnost a pokoj. Můžeme Krista zapírat ve svém životě tím, že se oddáváme lásce k pohodlí nebo lásce k vlastnímu já, tím, že žertujeme a šprýmujeme a usilujeme o světskou poctu. Můžeme Jej zapírat v našem zevnějšku tím, že se přizpůsobujeme světu, pyšným pohledem nebo drahým oděvem. Pouze neustálou bdělostí a vytrvalou a téměř ustavičnou modlitbou budeme schopni projevit ve svém životě povahu Kristovu nebo posvěcující vliv pravdy. Mnozí vyhánějí Krista ze svých rodin netrpělivým, vášnivým duchem. Takoví mají v tomto ohledu co překonávat.“ — Testimonies for the Church, vol. 1, pp. 303, 304. b. Jaké běžné lidské sklony, které pronikají do každodenního života, je skutečně třeba překonat – a proč? Jakub 4:1–3. „Je smutné, že jsi nespokojená se svým okolím nebo s okolnostmi, které nás postavily tam, kde se naše povinnosti zdají být nízké a nedůležité. Soukromé a nízké povinnosti jsou ti odporné; jsi nepokojná, znepokojená a nespokojená. To vše pramení ze sobectví. . . .„Ti údajní Křesťané, kteří neustále fňukají a stěžují si, a kteří, jak se zdá, považují šťastnou a veselou tvář za hřích, nemají pravý druh náboženství.“ — Testimonies for the Church, vol. 3, p. 334.„Kdybych měla tu a tam sníst dvojnásobné množství, protože to chutná, jak bych se mohla sklonit a prosit Boha, aby mi pomohl v mém díle psaní, když bych nemohla přijít na nějaký nápad kvůli svému přejídání? Mohla bych prosit Boha, aby pečoval o tu nerozumnou zátěž v mém břiše? To by bylo zneuctěním Jeho. To by bylo prosbou o to, abych jedla podle své žádosti. Nyní jím jen to, co považuji za správné, a pak Jej mohu prosit, aby mi dal sílu vykonávat dílo, které mi dal, abych činila.“ — Testimonies for the Church, vol. 2, pp. 373, 374.„Když náboženství Kristovo vládne v srdci, svědomí to schvaluje, a vládne pokoj a štěstí; zmatek a potíže mohou obkličovat, přesto je světlo v duši.“ — Testimonies for the Church, vol. 4, p. 47.

---

3. ÚNIK PŘED BĚŽNÝMI NÁSTRAHAMI Úterý 3. prosince

a. Jaká klíčová zásada je životně důležitá v opravdovém spojení s Kristem, na rozdíl od pouze povrchní víry jen podle jména? Jakub 4:4. „Ti, kteří začínají svůj Křesťanský život tím, že jsou polovičatí, budou nakonec shledáni naverbovanými na straně nepřítele, ať už byly jejich původní úmysly jakékoliv. A být odpadlíkem, zrádcem věci Boží, je závažnější než smrt; neboť to znamená ztrátu věčného života.„Muži a ženy dvojité mysli jsou Satanovi nejlepší spojenci. Ať už o sobě mají jakékoliv příznivé mínění, jsou to pokrytci. Všichni, kdož jsou věrní Bohu a pravdě, musejí stát pevně za tím, co je správné, protože to je správné. Táhnout jho s těmi, kteří jsou neposvěcení, a přitom být věrní pravdě, je prostě nemožné. Nemůžeme se spojovat s těmi, kdož slouží sami sobě, kdož pracují na světských plánech, a neztratit naše spojení s nebeským Rádcem. Můžeme se vymanit z osidel nepřítele, ale jsme pohmožděni a zraněni, a naše zkušenost je nepatrná.“ — The Review and Herald, April 19, 1898. b. Proč musíme rozhodně vykořenit každý jednotlivý sklon k závisti? Jakub 4:5, 6. „Jednou z velkých vad Saulovy povahy byla jeho láska k pochvale. Tento rys měl rozhodující vliv na jeho činy a myšlenky; vše bylo poznamenáno jeho touhou po chvále a sebevyvyšování. Jeho měřítkem toho, co je správné a co špatné, byl nízký standard uznání od lidí. Nikdo není v bezpečí, kdo žije, aby se líbil lidem, a nehledá nejprve schválení Boží.“ — Patriarchs and Prophets, p. 650.„Byla to závist, která učinila Saula ničemným a ohrozila pokorného poddaného jeho trůnu. Jaké nevýslovné zlo napáchal tento zlý povahový rys v našem světě! V Saulově srdci existovalo stejné nepřátelství, které pohnulo srdcem Kainovým proti jeho bratru Abelovi, protože Abelovy skutky byly spravedlivé, a Bůh ho poctil, a jeho vlastní skutky byly zlé, a Hospodin mu nemohl požehnat. Závist je plodem pýchy, a je-li pěstována v srdci, povede k nenávisti, a nakonec k pomstě a vraždě.“ — Patriarchs and Prophets, p. 651.„Poddanost, láska a vděčnost Bohu udržují sluneční svit v srdci, i když den může být sebevíc zamračený. Sebezapření a kříž Kristův jsou před tebou. Budeš vyzdvihovat kříž?“ — Testimonies for the Church, vol. 4, p. 47.

---

4. ZAMĚŘENÍ A PODDÁNÍ SE Středa 4. prosince

a. Co je podstatným faktorem, který nám poskytuje opravdové a trvalé vítězství v Kristu? Jakub 4:7. „Někteří pociťují svou potřebu smíření, a s uznáním této potřeby a s touhou po změně srdce, začíná boj. Zříci se své vlastní vůle, možná i svých vybraných objektů záliby či zábavy, vyžaduje úsilí, při kterém mnozí váhají a kolísají a obracejí se zpět. Tuto bitvu však musí vybojovat každé srdce, které je skutečně obrácené. Musíme bojovat proti pokušením vně i uvnitř. Musíme zvítězit nad vlastním já, ukřižovat náklonnosti a žádosti; a pak začíná sjednocení duše s Kristem. Jako je suchá a zdánlivě neživá ratolest naroubována na živý strom, tak se můžeme stát živými ratolestmi Pravého Vinného Kmene. A ovoce, které přinesl Kristus, budou přinášet všichni Jeho následovníci. Poté, co je toto sjednocení vytvořeno, může být zachováno pouze neustálým, opravdovým a pečlivým úsilím. Kristus uplatňuje svou moc, aby zachoval a střežil toto posvátné pouto, a závislý, bezmocný hříšník musí konat svou úlohu s neúnavnou energií, jinak ho Satan svou krutou, lstivou mocí oddělí od Krista.„Každý Křesťan musí stát neustále na stráži a střežit každou cestu duše, kde by Satan mohl nalézt přístup. Musí se modlit o Božskou pomoc a zároveň rozhodně odolávat každému sklonu k hříchu. Odvahou, vírou, vytrvalou námahou může zvítězit. Nechť však pamatuje, že aby získal vítězství, musí Kristus zůstávat v něm a on v Kristu.“ — Testimonies for the Church, vol. 5, p. 47. b. Jak Pavel opakuje Jakubovo vysvětlení ohledně duchovní vitality v Křesťanském životě? Římanům 6:6–11. „Světské smýšlení, sobectví a žádostivost požírají duchovnost a život Božího lidu.“ — Testimonies for the Church, vol. 1, p. 141.„Potřebujeme mnohem pevnější víru a horlivější oddanost. Musíme zemřít vlastnímu já, a v mysli a srdci pěstovat zbožňující lásku k svému Spasiteli. Když budeme hledat Hospodina z celého srdce, najdeme Jej a naše srdce budou celá hořet Jeho láskou. Vlastní já se ponoří do bezvýznamnosti a Ježíš bude pro duši všecko ve všech. . . .„Musíme se přiblížit k Bohu. Musíme být Jeho spolupracovníky, jinak se slabost a chyby projeví ve všem, co podnikneme.“ — Testimonies for the Church, vol. 6, p. 51.

---

5. PŘESTÁVKA NA STŘÍZLIVOU MODLITBU Čtvrtek 5. prosince

a. Jaké ujištění a výzva mají rezonovat s každým z nás v boji proti našim vlastním zlým sklonům? Kolossenským 3:1–3; Jakub 4:8, 9. „Je nemožné, aby někteří rozeznali pravdu, zatímco mají lásku ke světu. Svět se staví mezi ně a Boha, zatemňuje zrak a otupuje citlivost do takové míry, že je pro ně nemožné rozeznat posvátné věci. Bůh takové lidi vyzývá: ‚Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli. Ssouženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.‘ Ti, kteří si pošpinili své ruce nečistotou světa, se musejí očistit od jeho poskvrn. Ti, kdož si myslí, že mohou sloužit světu, a přitom milovat Boha, jsou dvojité mysli. Nemohou však sloužit Bohu i mamonu. Jsou to lidé dvojího smýšlení, kteří milují svět a ztrácejí veškerý smysl své povinnosti vůči Bohu, a přesto vyznávají, že jsou Kristovými následovníky. Nejsou ani jedno, ani druhé. Ztratí oba světy, pokud si neumyjí své ruce a neočistí svá srdce skrze poslušnost vůči čistým zásadám pravdy.“ — Testimonies for the Church, vol. 1, pp. 530, 531. b. Co se stane, když se před Bohem v pokoře skloníme? Žalm 34:19; 1 Petr 5:6, 7. „Jestliže se nyní pokoříš před Bohem, vyznáš své špatnosti a navrátíš se k Němu s plným úmyslem srdce, tvoje rodina ještě může být šťastná. Pokud toto neuděláš, ale zvolíš si svou vlastní cestu, je tvému štěstí konec.“ — Testimonies for the Church, vol. 2, p. 304.

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ Pátek 6. prosince

1. Když hluboce zkoumám své vnitřní pohnutky, v jakých oblastech bych mohl(a) být pokrytec? 2. Uveďte některé způsoby, jimiž naše slova příliš často nesprávně představují Krista. 3. V jakém smyslu je závist vážným popřením víry – a urážkou Boha? 4. Proč musím být mrtvý vlastnímu já, abych byl živý v Kristu? 5. Jak tato lekce shrnuje některé skutečné problémy, které musím překonat?