1. FAKTOR DUCHOVNÍHO RŮSTU Neděle 13. října

a. Popište tajemství toho, jak se Jakub 1:2 může naplnit při nás. Nehemiáš 8:10. „Všechny zkoušky, které jsou přijímány jako výchovné prostředky, budou přinášet radost. Celý náboženský život bude pozdvihující, povznášející, zušlechťující, voňavý dobrými slovy a skutky. Nepřítel je velmi potěšen, když jsou duše skleslé, sklíčené, truchlící a sténající; chce, aby se projevily právě takové dojmy, pokud jde o účinek naší víry. Bůh však chce, aby mysl nedosahovala nízké úrovně. Přeje si, aby každá duše triumfovala v ostříhající moci Vykupitele.“ — Testimonies for the Church, vol. 6, pp. 365, 366. b. Proč Bůh dopouští, aby na nás přicházely zkoušky? Jakub 1:3; Římanům 5:3. „Pokud překonáme své zkoušky a zvítězíme nad pokušeními Satanovými, pak obstojíme ve zkoušce naší víry, která je drahocennější než zlato, a jsme silnější a lépe připraveni čelit těm dalším. Jestliže však klesneme a podlehneme pokušením Satanovým, budeme růst slaběji a nedostaneme žádnou odměnu za zkoušku a nebudeme tak dobře připraveni na další. Takto budeme růst slaběji a slaběji, až nás Satan podle své vůle přivede do zajetí. Musíme mít na sobě celou zbroj Boží a být kdykoli připraveni na střetnutí s mocnostmi temnoty.“ — Early Writings, p. 46.

---

2. LEPŠÍ VÝSLEDKY, NEŽ JSME SI PŘEDSTAVOVALI Pondělí 14. října

a. Vysvětlete užitky ze cvičení se v trpělivosti. Jakub 1:4; Lukáš 21:19. „Bůh je příliš moudrý a dobrý, než aby odpověděl na naše modlitby vždy právě tehdy a právě tak, jak si přejeme. Udělá pro nás více a lépe, než aby splnil všechna naše přání. A protože můžeme důvěřovat Jeho moudrosti a lásce, neměli bychom Jej žádat, aby přistoupil na naší vůli, ale měli bychom se snažit vstoupit do Jeho záměru a uskutečnit jej. Naše touhy a zájmy by se měly ztratit v Jeho vůli. Tyto zkušenosti, které prověřují víru, jsou k našemu prospěchu. Jimi se činí zjevným, zda je naše víra pravá a upřímná, spočívající pouze na slově Božím, nebo zda je v závislosti na okolnostech nejistá a proměnlivá. Víra se upevňuje cvičením. Musíme nechat trpělivost, aby konala své dokonalé dílo, pamatujíce, že v Písmu jsou drahocenná zaslíbení pro ty, kdož čekají na Pána.“ — The Ministry of Healing, p. 231. b. Jak a proč nám Jakub ukazuje širší obraz, než je pouhý dočasný pohled na moc a blahobyt v tomto zkaženém světě? Jakub 1:9–11. „V této době, před velkou závěrečnou krizí, stejně jako před prvním zničením světa, jsou lidé pohrouženi do požitků a smyslových zábav. Zcela zaujati tím, co je viditelné a pomíjivé, ztratili ze zřetele to, co je neviditelné a věčné. Za věci, které zanikají užíváním, obětují nepomíjivé bohatství. Jejich mysli musejí být povzneseny, jejich pohledy na život musejí být rozšířeny. Musejí být probuzeni ze strnulosti světského snění.„Ze vzestupu a pádu národů, jak je zřejmé na stránkách Písma Svatého, se potřebují naučit, jak bezcenná je pouhá vnější a světská sláva. Babylon, s veškerou svou mocí a svou velkolepostí, jakou náš svět od té doby nikdy nespatřil – mocí a velkolepostí, která se lidem té doby zdála tak stabilní a trvalá – jak zcela pominul! Jako ‚květ byliny‘ zahynul. Tak hyne všechno, co nemá Boha za svůj základ. Pouze to, co je svázáno s Jeho záměrem a vyjadřuje Jeho povahu, může přetrvat. Jeho zásady jsou jediné skálopevné věci, které náš svět zná.“ — Education, p. 183.„Světský poklad je pomíjivý. Pouze skrze Krista můžeme získat věčné bohatství.“ — The Review and Herald, December 10, 1901.

---

3. V ZÁPALU BOJE Úterý 15. října

a. Když čelíme pokušení, co musíme zbožně dělat, a proč? Jakub 1:12. „Odložte veškeré předstírání a přetvářku. Jednejte svým prostým, přirozeným já. Buďte pravdiví v každé myšlence, slově a skutku, a ‚v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce.‘ Vždy mějte na paměti, že mravní přirozenost musí být posílena neustálou bdělostí a modlitbou. Dokud vzhlížíte ke Kristu, jste v bezpečí; ale v okamžiku, kdy pomyslíte na své oběti a těžkosti, a začnete sami se sebou soucítit a sami sebe hýčkat, ztratíte svou důvěru v Boha a jste ve velkém nebezpečí.“ — Testimonies for the Church, vol. 4, p. 522.„Měli bychom jít vytrvale kupředu, nikdy neztrácejíce odvahu ani naději v dobré dílo, ať už nám jakékoli zkoušky stojí v cestě, ať už nás obklopuje jakákoli mravní temnota. Trpělivost, víra a láska k povinnostem jsou lekce, kterým se musíme učit. Podmaňujíce si své vlastní já a vzhlížejíce k Ježíši je každodenním dílem. Pán nikdy neopustí duši, která v Něho doufá a hledá Jeho pomoc. Koruna života se vkládá pouze na čelo vítěze.“ — Testimonies for the Church, vol. 5, pp. 70, 71. b. Proč je nesprávné říkat, že Bůh sesílá zkoušky a pokušení? Jakub 1:13. „Neměli bychom se pokoušet zmenšit svou vinu tím, že hřích omlouváme. Musíme přijmout Boží hodnocení hříchu, a to je vskutku těžké. Jedině Golgota může zjevit strašlivou ohavnost hříchu. . . .„Pokušení je svádění k hříchu, a to nepochází od Boha, ale od Satana a ze zla našich vlastních srdcí. ‚Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také On koho pokouší.‘ (Jakub 1:13.)„Satan se nás snaží uvést do pokušení, aby zlo našich povah mohlo být zjeveno před lidmi a anděly, aby nás mohl prohlásit za své vlastní. . . . Nepřítel nás vede do hříchu a pak nás před nebeským vesmírem obviňuje, že nejsme hodni lásky Boží.“ — Thoughts From the Mount of Blessing, pp. 116, 117. c. Když žalobník útočí na naši poskvrněnou povahu, jak nás Hospodin hájí? Zachariáš 3:1–4; 1 Jan 1:9, 10; 2:1.

---

4. BOŽÍ SÍLA V NAŠÍ KŘEHKOSTI Středa 16. října

a. Vysvětlete frázi v modlitbě Páně: „Neuvoď nás v pokušení.“ Matouš 6:13 (první část); Izaiáš 30:21. „[Bůh] dopouští, abychom se setkávali s překážkami, pronásledováním a těžkostmi, a to nikoli jako zlořečení, ale jako největší požehnání našich životů. Každé pokušení, kterému jsme odolali, každá zkouška, kterou jsme statečně snášeli, nám dává novou zkušenost a posouvá nás vpřed v díle budování povahy. Duše, která skrze Božskou moc odolává pokušení, zjevuje světu a nebeskému vesmíru účinnost milosti Kristovy.„Ale i když se nemáme děsit zkoušky, jakkoli trpké, měli bychom se modlit, aby Bůh nedovolil, abychom byli přivedeni tam, kde budeme svedeni touhami našich vlastních zlých srdcí. Když pronášíme modlitbu, kterou nám dal Kristus, odevzdáváme se Božímu vedení, prosíce Jej, aby nás vedl po bezpečných stezkách. Nemůžeme tuto modlitbu pronášet upřímně, a přitom se rozhodnout kráčet jakýmkoli způsobem, který si sami zvolíme. Máme čekat na Jeho ruku, aby nás vedla. . . .„Není pro nás bezpečné prodlévat a rozjímat o výhodách, které můžeme sklidit, když se podvolíme Satanovým návrhům. Hřích znamená zneuctění a neštěstí pro každou duši, která se mu oddává; je však oslepující a oklamávající ve své podstatě a bude nás lákat lichotivými návrhy. Odvážíme-li se na Satanovu půdu, nemáme žádnou jistotu ochrany před jeho mocí. Pokud je to na nás, měli bychom uzavřít každou cestu, skrze niž k nám pokušitel může najít přístup.„Modlitba: ‚Neuvoď nás v pokušení,‘ je sama o sobě zaslíbením.“ — Thoughts From the Mount of Blessing, pp. 117, 118. b. Jakou výzvu a ujištění nám Bůh dává ohledně pokušení? Jakub 1:14–16; 1 Korintským 10:13. „Co je pokušení? Je to prostředek, kterým jsou prověřováni a zkoušeni ti, kteří tvrdí, že jsou dětmi Božími. [V angl. Bibli] čteme, že Bůh pokoušel Abrahama, že pokoušel syny Izraelské. To znamená, že dopustil, aby nastaly okolnosti, které zkoušely jejich víru a vedly je k tomu, aby vzhlíželi k Němu o pomoc. Bůh dopouští, aby dnes k Jeho lidu přišlo pokušení, aby si mohli uvědomit, že On je jejich pomocníkem. Přiblíží-li se k Němu, když jsou pokoušeni, On je posílí, aby pokušení čelili.“ — In Heavenly Places, p. 251.

---

5. ZKOUŠKY VE VÝHLEDU Čtvrtek 17. října

a. Co si musíme vždy zvolit, abychom zůstávali v Kristu a tím byli vysvobozeni z pokušení? Lukáš 4:8; Filipenským 1:21. „Pokušitel nás nemůže nikdy donutit, abychom činili zlo. Nemůže ovládat mysli, pokud se ony nepoddají jeho ovládání. Vůle musí souhlasit, víra se musí přestat držet Krista dříve, než může Satan nad námi uplatnit svou moc. Avšak každá hříšná žádost, kterou opatrujeme, mu dává oporu. Každý bod, v němž se nám nedaří splnit Božský standard, je otevřenými dveřmi, jimiž může vstoupit, aby nás pokoušel a zničil. A každé selhání nebo porážka na naší straně mu dává příležitost k potupení Krista.“ — The Desire of Ages, p. 125. b. Co by nás mělo motivovat k tomu, abychom se tlačili kupředu k vítězství v Kristu? Filipenským 4:13; Zjevení 2:10 (poslední část); 3:21. „Ten, kdo je prodchnut Duchem Kristovým, zůstává v Kristu. Rána, která je namířena proti němu, dopadá na Spasitele, který ho obklopuje Svou přítomností. Cokoli k němu přichází, přichází od Krista. Nemá žádnou potřebu odporovat zlu, neboť Kristus je jeho obranou. Nic se ho nemůže dotknout, leda s dovolením našeho Pána, a ‚milujícím Boha všecky věci,‘ které jsou dovoleny, ‚napomáhá k dobrému.‘ (Římanům 8:28.)“ — Thoughts From the Mount of Blessing, p. 71.„Koruna života se vkládá pouze na čelo vítěze. Pro každého existuje vážná, závazná práce pro Boha, dokud život trvá.“ — Testimonies for the Church, vol. 5, p. 71.

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ Pátek 18. října

1. Na co si mám vzpomenout, až se mi příště postaví do cesty obtížná zkouška? 2. Co si musím uvědomit o způsobu, jakým Bůh odpovídá na modlitbu? 3. Odkud přicházejí zkoušky a pokušení, a proč? 4. Co se stane vždycky, když odoláváme pokušení? 5. Jak mám plněji zůstávat v Kristu?