1. POSTOJOVÝ PROBLÉM Neděle 27. října

a. Popište běžnou pozemskou tendenci, kterou se můžeme provinit, aniž bychom si to možná uvědomovali. Jakub 2:1–4. „S chudými by se mělo zacházet se stejným zájmem a pozorností jako s bohatými. Zvyk ctít bohaté a pohrdat chudými a zanedbávat je, je v očích Božích zločinem. Ti, kdož jsou obklopeni veškerým pohodlím života nebo kteří jsou hýčkáni a rozmazlováni světem, protože jsou bohatí, necítí potřebu soucitu a něžné ohleduplnosti tak, jako cítí lidé, jejichž životy byly jedním dlouhým bojem s chudobou.“ — Testimonies for the Church, vol. 4, p. 551.„Ačkoliv byl Kristus bohatý v nebeských síních, přesto se stal chudým, abychom my Jeho chudobou zbohatli. Ježíš ctil chudé tím, že sdílel jejich pokorný stav. Z historie Jeho života se máme naučit, jak zacházet s chudými.“ — Testimonies for the Church, vol. 4, p. 550. b. Co si musíme uvědomit o těch, kteří jsou možná chudí na statky tohoto světa, ale bohatí ve víře? Jakub 2:5.

---

2. ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST A SPRAVEDLNOST Pondělí 28. října

a. Vysvětlete vyrovnaný přístup, kterému Ježíš učil, pokud jde o pomoc chudým. Marek 14:3–9. „Někteří zacházejí s povinností dobročinnosti do extrémů a skutečně ubližují potřebným tím, že pro ně dělají příliš mnoho. Chudí se ne vždy namáhají tak, jak by měli. I když nemají být zanedbáváni a ponecháni trpět, musejí být vyučováni, jak si pomoci sami.„Věc Boží bychom neměli přehlížet, abychom svou první pozornost věnovali chudým. Kristus jednou dal svým učedníkům v tomto bodě velmi důležité ponaučení. Když Marie vylila mast na hlavu Ježíšovu, chamtivý Jidáš se přimlouval za chudé, reptaje nad tím, co považoval za plýtvání penězi. Ježíš však tento čin ospravedlnil slovy: ‚Proč ji rmoutíte? Dobrýť skutek učinila nade mnou.‘ ‚Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, takéť i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.‘ Tímto se učíme, že Kristus má být poctěn v posvěcení toho nejlepšího z našeho jmění. Kdyby celá naše pozornost byla zaměřena na ulehčení nouze chudých, Boží věc by se zanedbávala. Nikdo nebude trpět, budou-li Boží šafáři konat svou povinnost, ale věc Kristova by měla být na prvním místě.“ — Testimonies for the Church, vol. 4, pp. 550, 551. b. Jaký postoj se ve starověkém Izraeli vyžadoval od těch, kteří vykonávali soud? Leviticus 19:15; Deuteronomium 1:17; 10:17. c. Jak by se dnes měli všichni, kdož jsou ve funkci vedoucího jakéhokoli sboru, naučit uplatňovat tutéž zásadu? 1 Petr 1:17; Kolossenským 3:25. „Ti, kdož připojují své city a zájem k jednomu nebo ke dvěma, a upřednostňují je na úkor druhých, by neměli zastávat své postavení v úřadu ani jeden den. Tato neposvěcená náklonnost ke zvláštním jedincům, kteří se mohou líbit příznivcům, na úkor druhých, kteří jsou svědomití a bohabojní a v Jeho očích mají větší hodnotu, je pro Boha urážlivá. Toho, čeho si cení Bůh, bychom si měli cenit i my. Ozdobu mírného a pokojného ducha On považuje za cennější než vnější krásu, vnější ozdobu, bohatství nebo světskou poctu.“ — Testimonies for the Church, vol. 3, p. 24.

---

3. UTVÁŘENÍ LEPŠÍCH NÁVYKŮ Úterý 29. října

a. Jakou výtku Jakub dává ohledně materialistické zaujatosti údajných věřících – a proč je to vážná věc? Jakub 2:6, 7. „Bůh vás uznal před lidmi i anděly za Své děti; modlete se, abyste nezneuctili ‚slavné jméno, kteréž vzýváno jest nad vámi.‘ (Jakub 2:7.) Bůh vás posílá do světa jako Své představitele. V každém činu života máte zjevovat jméno Boží. Tato prosba vás vyzývá, abyste měli Jeho povahu. Nemůžete posvěcovat Jeho jméno, nemůžete Jej představovat světu, pokud ve svém životě a povaze nepředstavujete právě život a povahu Boží. To můžete učinit pouze přijetím milosti a spravedlnosti Kristovy.“ — Thoughts From the Mount of Blessing, p. 107. b. Jak jedině můžeme zvítězit ve správném představování Krista? Římanům 2:11; Přísloví 23:7. „Pečlivě studujte Božsko-lidskou povahu a neustále se ptejte: ‚Co by udělal Ježíš, kdyby byl na mém místě?‘ Toto by mělo být měřítkem naší povinnosti. Neumísťujte se zbytečně ve společnosti těch, kteří by svým uměním oslabili váš záměr činit dobře, nebo poskvrnili vaše svědomí. Nedělejte mezi cizími lidmi, na ulici, v dopravních prostředcích, v domově, nic, co by mělo sebemenší náznak zla. Dělejte každý den něco, abyste zlepšili, zkrášlili a zušlechtili život, který Kristus vykoupil Svou vlastní krví.„Vždy jednejte ze zásady, nikdy ne z popudu. Zmírněte přirozenou zbrklost své přirozenosti s mírností a jemností. Nedopřávejte si žádnou lehkost nebo malichernost. Nechť vám z úst neunikne žádný nízký vtip. Ani myšlenkám se nesmí dovolit, aby zdivočely. Musejí být spoutány, uvedeny do zajetí poslušnosti Kristu. Nechť se umísťují na svaté věci. Pak budou skrze milost Kristovu čisté a pravé.„Potřebujeme neustálý pocit zušlechťující síly čistých myšlenek. Jedinou jistotou pro každou duši je správné myšlení. . . .„Pěstujte si zvyk mluvit o druhých dobře. Zabývejte se dobrými vlastnostmi těch, s nimiž se stýkáte, a dívejte se co nejméně na jejich chyby a nedostatky.“ — The Ministry of Healing, pp. 491, 492.

---

4. MÍT KRÁLOVSKÉ CHOVÁNÍ Středa 30. října

a. Co Písmo zdůrazňuje jako skutečně podstatné pro naši Křesťanskou víru – a proč? Jakub 2:8. „Mnozí náboženští učitelé tvrdí, že Kristus Svou smrtí zrušil zákon a lidé jsou od toho času osvobozeni od jeho požadavků. Jsou někteří, kteří ho představují jako bolestné jho, a v protikladu k otroctví zákona představují svobodu, kterou si lze užívat pod evangeliem.„Avšak nikoli takto pohlížejí na svatý zákon Boží proroci a apoštolové. David pravil: ‚Bez přestání choditi [budu] na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů Tvých.‘ (Žalm 119:45.) Apoštol Jakub, který psal po Kristově smrti, mluví o Desateru jako o ‚zákonu královském‘ a o ‚dokonalém zákonu svobody.‘ (Jakub 2:8; 1:25.) A zjevovatel, půl století po ukřižování, vyhlašuje za blahoslavené ty, ‚kteříž zachovávají přikázaní Jeho, aby měli právo k dřevu života, a aby branami vešli do města.‘ (Zjevení 22:14.)“ — The Great Controversy, p. 466.„Když se člověk odevzdá Kristu, jeho mysl se dostane pod vládu zákona; je to ale královský zákon, který vyhlašuje svobodu každému zajatci. Sjednocením s Kristem se člověk stává svobodným. Podřídit se vůli Kristově znamená návrat k dokonalému lidství.„Poslušnost vůči Bohu je svobodou z otroctví hříchu, vysvobozením z lidské vášně a pudu. Člověk může být přemožitelem sebe sama, přemožitelem svých vlastních sklonů, přemožitelem knížat a mocností a ‚světa pánů temností věku tohoto‘ a ‚duchovních zlostí vysoko.‘ (Efezským 6:12.)“ — The Ministry of Healing, p. 131. b. Jak zaujatost, předpojatost a/nebo předsudky nepříjemně kazí naše svědectví o Kristu? Jakub 2:9. „Můžeme tvrdit, že jsme následovníci Krista, můžeme tvrdit, že věříme každé pravdě v slově Božím; toto však našemu bližnímu vůbec neprospěje, pokud svou víru nevneseme do našeho každodenního života. Naše vyznání může být tak vysoké jako nebe, ale to nespasí ani nás samých ani naše bližní, pokud nejsme Křesťany. Správný příklad prospěje světu více než veškeré naše vyznání.“ — Christ’s Object Lessons, p. 383.

---

5. MOUDRÉ VYUČOVÁNÍ V SOUCITU Čtvrtek 31. října

a. Na co musíme pamatovat, když se sami držíme Božího mravního zákona – a také, když se o tuto pravdu dělíme s další generací? Kazatel 11:9; 12:13, 14; Jakub 2:10–13. „Mladí lidé mají vrozenou lásku k volnosti; touží po svobodě; a musejí pochopit, že z těchto neocenitelných požehnání se mají těšit pouze v poslušnosti vůči zákonu Božímu. Tento zákon je udržovatelem pravé svobody a volnosti. Poukazuje na to, a zakazuje to, co ponižuje a zotročuje, a takto poslušným poskytuje ochranu před mocí zla.„Žalmista říká: ‚Bez přestání choditi [budu] na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů Tvých.‘ ‚Svědectví Tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.‘ (Žalm 119:45, 24.)„Ve svém úsilí napravit zlo bychom se měli mít na pozoru před sklonem hledat chyby nebo kritizovat. Neustálá kritika mate, ale nenapravuje. U mnoha myslí, a často i těch nejvnímavějších, je atmosféra nesoucitné kritiky osudná pro úsilí. Květy se neotvírají pod dechem ničícího větru. . . .„Pravého cíle pokárání je dosaženo pouze tehdy, když je provinilec sám přiveden k tomu, aby viděl svou chybu, a jeho vůle je získána k její nápravě. Když se tak stane, nasměrujte ho ke zdroji odpuštění a moci. Snažte se zachovat jeho sebeúctu a dodat mu odvahu a naději.„Tato práce je nejhezčí, nejtěžší, jaká kdy byla lidským bytostem svěřena. Ona vyžaduje nejjemnější takt, nejjemnější vnímavost, znalost lidské přirozenosti a nebeskou víru a trpělivost, ochotu pracovat a bdít a očekávat. Je to práce, nad kterou nemůže být nic důležitějšího.“ — Education, pp. 291, 292.

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ Pátek 1. listopadu

1. I když toho možná moc nemám, co si musím uvědomit o druhých, kteří mají ještě méně? 2. Jak snadné je mít slepou zaujatost nebo nespravedlivé předsudky vůči některým lidem? 3. Jak naše vzorce myšlení ovlivňují způsob, jakým s takovými lidmi jednáme? 4. Proč se Boží zákon nazývá zákonem svobody? 5. Popište, jaký postoj zaujmete při výuce lidí, kteří mají nesprávné názory.