1. VÍRA A PŘÍKLAD Neděle 3. listopadu

a. Proč je naprosto nezbytné žít v plném souladu s vírou, kterou vyznáváme? 1 Korintským 4:9; 1 Jan 5:3; Jakub 2:14. „Nechť nikdo neklame sám sebe vírou, že se může stát svatým, zatímco svévolně porušuje některý z Božích požadavků. Páchání vědomého hříchu umlčuje usvědčující hlas Ducha a odděluje duši od Boha.“ — The Great Controversy, p. 472.„Svědectví o životě člověka hlásá světu, zda je či není věrný víře, kterou vyznává. Tvé chování snižuje Boží zákon v mínění tvých světských přátel. Říká jim: ‚Přikázání můžete nebo nemusíte poslouchat. Věřím, že zákon Boží je pro lidi svým způsobem závazný; ale Pán si koneckonců příliš nezakládá na přísném dodržování jeho předpisů, a občasné přestoupení není z Jeho strany přísně postihnuto.‘„Mnozí se omlouvají za porušování Soboty tím, že se odvolávají na tvůj příklad. Argumentují tím, že pokud tak dobrý člověk, který věří, že sedmý den je Sobota, může v ten den, kdy se zdá, že to okolnosti vyžadují, vykonávat světské zaměstnání, jistě mohou dělat totéž bez odsouzení. Mnoho duší bude stát naproti tobě na soudu, činíce tvůj vliv omluvou pro jejich neposlušnost vůči Božímu zákonu. I když to nebude žádná omluva za jejich hřích, přesto to bude strašlivě mluvit proti tobě.“ — Testimonies for the Church, vol. 4, p. 250.

---

2. NEBE A ZEMĚ SE DÍVAJÍ Pondělí 4. listopadu

a. Jaký příklad Jakub podává, aby ilustroval pokrytectví prázdných řečí bez činů? Jakub 2:15–17. „Nejvýmluvnější kázání, které může být kázáno o zákonu Desatera Přikázání, je činit je. Poslušnost by se měla stát osobní povinností. Zanedbání této povinnosti je zjevným hříchem. Bůh nás zavazuje nejen k tomu, abychom si sami zajistili nebe, ale abychom považovali za závaznou povinnost ukazovat druhým cestu, a skrze svou péči a nezištnou lásku přivádět ke Kristu ty, kteří přicházejí do sféry našeho vlivu. Pozoruhodná nepřítomnost zásad, která charakterizuje životy mnoha údajných Křesťanů, je alarmující. Jejich přehlížení Božího zákona skličuje ty, kdož uznávají jeho posvátné nároky, a má sklon odvracet od pravdy ty, kteří by ho jinak přijali.“ — Testimonies for the Church, vol. 4, p. 58. [Zvýrazněno autorkou.] b. Co ve skutečnosti znamená pravá víra v Krista? Jakub 2:18; Matouš 6:24. „Bůh mluvil a chce, aby člověk poslouchal. Neptá se, zda je pro něj vhodné, aby tak činil. Pán života a slávy nebral ohled na Své pohodlí nebo potěšení, když opustil Své místo vrchního velení, aby se stal mužem bolestí a který zkusil nemocí, přijal potupu a smrt, aby mohl osvobodit člověka od následků jeho neposlušnosti. Ježíš nezemřel proto, aby spasil člověka v jeho hříších, ale z jeho hříchů. Člověk má opustit blud svých cest, následovat příklad Kristův, vzít svůj kříž a následovat Jej, zapřít sám sebe a poslouchat Boha za každou cenu. . . .„Jsme-li praví služebníci Boží, neměli bychom mít ve svých myslích žádnou pochybnost, zda budeme poslušni Jeho přikázání, nebo brát ohled na své vlastní časné zájmy. Nebudou-li věřící v pravdu vydržováni svou vírou v těchto poměrně pokojných dnech, co je podrží, až přijde velká zkouška a bude vydán výnos proti všem těm, kteří nebudou uctívat obraz šelmy ani přijímat její znamení na svá čela nebo na své ruce? Toto vážné období není vzdálené. Místo toho, aby se lid Boží stával slabým a nerozhodným, měl by sbírat sílu a odvahu pro čas soužení.“ — Testimonies for the Church, vol. 4, pp. 250, 251. [Zvýrazněno autorkou.]

---

3. UČIT SE OD ABRAHAMA Úterý 5. listopadu

a. Před jakým hrozným duchovním stavem jsme vážně varováni? Jakub 2:19. „Mnozí uznávají, že Ježíš Kristus je Spasitel světa, ale zároveň se drží od Něho dál a nečiní pokání ze svých hříchů, nepřijímají Ježíše jako svého osobního Spasitele. Jejich víra je prostě souhlasem mysli a úsudku s pravdou; ale pravda není vnášena do srdce, aby mohla posvětit duši a proměnit povahu.“ — Selected Messages, bk. 1, pp. 389, 390.„Můžete věřit veškeré pravdě; nejsou-li však její zásady uskutečňovány ve vašich životech, vaše vyznání vás nespasí. Satan věří a třese se. Pracuje. Ví, že jeho čas je krátký, a sestoupil s velikou mocí, aby konal své zlé skutky podle své víry. Avšak údajný Boží lid nepodporuje svou víru svými skutky. Věří v krátkost času, přesto se sápou po statcích tohoto světa právě tak dychtivě, jako kdyby svět měl stát tisíc let tak jako nyní.“ — Testimonies for the Church, vol. 2, p. 161. b. Jak můžeme být motivováni příkladem Abrahama? Římanům 4:1–3; Jakub 2:20–22. „Abraham uvěřil Bohu. Jak víme, že uvěřil? Jeho skutky svědčily o povaze jeho víry, a jeho víra mu byla počtena za spravedlnost.„V dnešní době potřebujeme víru Abrahamovu k osvícení temnoty, která nás obstupuje, aby zastínila sladké sluneční světlo Boží lásky a zastavila duchovní růst. . . . Každá vykonaná povinnost, každá oběť učiněná ve jménu Ježíše, přináší nesmírně velkou odměnu. V samotném aktu povinnosti Bůh promlouvá a dává Své požehnání.“ — The SDA Bible Commentary [E. G. White Comments], vol. 7, p. 936.„Lidé jsou ospravedlněni vírou, ale souzeni a odměňováni podle svých skutků.“ — The Signs of the Times, November 20, 1884.„Kristova spravedlnost spočívá ve správných skutcích a dobrých skutcích z čistých, nesobeckých pohnutek.“ — Testimonies for the Church, vol. 3, p. 528.„Ostříhání přikázání Božích od nás vyžaduje dobré skutky, sebezapření, sebeobětování a péči o dobro druhých, ne že samotné naše dobré skutky by nás mohly spasit, ale že bez dobrých skutků jistě nemůžeme být spaseni. Poté, co jsme udělali vše, co jsme schopni udělat, máme pak říci: Neudělali jsme víc, než je naše povinnost, a v nejlepším případě jsme neužiteční služebníci, nehodni sebemenší přízně od Boha. Kristus musí být naše spravedlnost a koruna naší radosti.“ — Testimonies for the Church, vol. 3, p. 526.

---

4. SLOVA POVZBUZENÍ Středa 6. listopadu

a. Vysvětlete, jak se má vzor Abrahamova života odrážet v našich životech jakožto věřících v Krista. Genesis 26:5; Jakub 2:23, 24. „Dobré skutky jsou ovocem víry. Když Bůh působí v srdci a člověk svou vůli podřizuje Bohu a spolupracuje s Bohem, uskutečňuje v životě to, co Bůh působí uvnitř skrze Ducha Svatého, a je soulad mezi záměrem srdce a životní praxí. Věřící se musí vzdát každého hříchu jako ohavné věci, která ukřižovala Pána života a slávy, a musí mít pokrokovou zkušenost tím, že neustále koná skutky Kristovy. Je to skrze neustálé vzdávání se vůle, skrze neustálou poslušnost, že se udržuje požehnání ospravedlnění.„Ti, kteří jsou ospravedlněni vírou, musejí mít srdce k ostříhání cesty Páně. Je to důkaz toho, že člověk není ospravedlněn vírou, když jeho skutky neodpovídají jeho vyznání. Jakub říká: ‚Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra dokonalá byla?‘ (Jakub 2:22.)„Víra, která neprodukuje dobré skutky, neospravedlňuje duši.“ — Selected Messages, bk. 1, p. 397. b. Proč mohou být všichni, kteří dnes svědčí pohanům, povzbuzeni tím, jak je nevěstka Raab uváděna jako ta, kterou Bůh ospravedlnil? Jakub 2:25; Židům 11:31. „V bezbožném Jerichu svědectví pohanské ženy znělo: ‚Hospodin Bůh váš jest Bůh na nebi svrchu, i na zemi dole.‘ (Jozue 2:11.) Poznání Jehovaha, které k ní takto bylo přišlo, prokázalo její spasení. . . . A její obrácení nebylo ojedinělým případem Božího milosrdenství vůči modlářům, kteří uznávali Jeho Božskou autoritu. (Proroci a králové, str. 369)„Všichni, kteří se, jako Raab Kananejská a Rút Moábská, odvrátili od modlářství k uctívání pravého Boha, se měli sjednotit s Jeho vyvoleným lidem.“ — Christ’s Object Lessons, p. 290.„V našich městech má být vykonáno veliké dílo a všechna pole jsou zralá ke žni. Naše pozornost bude poutána ve všech směrech, neboť kajícné duše jak v Křesťanských, tak v pohanských zemích pozdvihnou své hlasy o pomoc. Nesmí tu být ani částečka pozvednutí svého vlastního já; vaše jediné bezpečí je důvěřovat Bohu.“ — The General Conference Bulletin, April 1, 1895.

---

5. KLÍČE K VÍTĚZSTVÍ Čtvrtek 7. listopadu

a. Vysvětlete, jak můžeme zvítězit v Kristu. Jakub 2:26; 2 Petr 1:3, 4. „Je nezbytné mít víru v Ježíše a věřit, že jste spaseni skrze Něho; ale je nebezpečné zaujímat stanovisko, které mnozí zaujímají, když říkají: ‚Jsem spasen.‘ Mnozí říkají: ‚Musíš činit dobré skutky a budeš žít‘; ale bez Krista nemůže nikdo činit dobré skutky. Mnozí dnes říkají: ‚Věřte, pouze věřte a žijte.‘ Víra a skutky jdou pospolu, víra a konání se prolínají. Pán nyní od duše nepožaduje o nic méně, než požadoval od Adama v Ráji před jeho pádem – dokonalou poslušnost, neposkvrněnou spravedlnost. Boží požadavek pod smlouvou milosti je právě tak široký jako požadavek, který Bůh učinil v Ráji – soulad s Jeho zákonem, který je svatý a spravedlivý a dobrý. Ať se nikdo nenechá unést klamem, který je tak příjemný přirozenému srdci, že Bůh přijme upřímnost, bez ohledu na to, jaká může být víra, bez ohledu na to, jak nedokonalý může být život. Bůh vyžaduje od Svého dítěte dokonalou poslušnost.„Abychom mohli splnit požadavky zákona, musí naše víra uchopit spravedlnost Kristovu a přijmout ji jako naši spravedlnost. Skrze spojení s Kristem, skrze přijetí Jeho spravedlnosti vírou, můžeme být způsobilí konat skutky Boží, být Kristovými spolupracovníky. Jste-li ochotni nechat se unášet proudem zla a nespolupracujete-li s nebeskými činiteli, abyste zamezili přestupkům ve své rodině a v církvi, aby mohla být nastolena věčná spravedlnost, nemáte víru. Víra působí skrze lásku a očišťuje duši. Skrze víru působí Duch Svatý v srdci, aby v něm vytvořil svatost; ale to se nemůže stát, pokud lidský činitel nebude pracovat s Kristem. . . . Abychom mohli mít spravedlnost Kristovu, musíme být denně proměňováni vlivem Ducha, abychom měli účast na Božské přirozenosti.“ — Selected Messages, bk. 1, pp. 373, 374.

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ Pátek 8. listopadu

1. Když tvrdím, že ostříhám Boží zákon, co si musím uvědomit o svém vlivu? 2. Co Nebe vyžaduje od Křesťanských věřících? 3. Proč je Abraham často označován za otce věrných? 4. Kdo z mých známých by mohl skončit jako obrácená Raab? 5. Jak mám mít vítěznou Křesťanskou zkušenost?